10 pastí mysli, které nám brání ve štěstí (2/2)

Limitující přesvědčení dokáží pěkně zkomplikovat život. Za většinou frustrace, neúspěchů a nespokojenosti stojí některé z nich. Bohužel, často je nejsme schopni sami odhalit. Jako by se naše mysl vzpouzela představě, že by věci mohly být jinak. Že by mohly být lepší.

Nejen proto jsem pro vás sepsal tuto hitparádu nejčastějších limitů lidské mysli. Čtěte pozorně. Pokud se v některém z popisů najdete, zastavte se na chvíli. Zkuste si odpovědět na otázku – jak by váš život vypadal, kdyby tento limit neexistoval?

Prvních 5 limitujících přesvědčení najdete zde.

6. Musím to udělat pro …

Nejednou jsem s některým z mých hráčů narazil na tento limit a jeho variace. Sám jsem ho měl před lety v hlavě. Představte si například tvrdě pracujícího otce od rodiny. Dělá přesčasy, je nespokojený, protože by chtěl trávit čas s rodinou.

Smutným paradoxem tohoto limitu je, že právě tento člověk pracuje tak tvrdě (sám sebe o tom vnitřně přesvědčuje) proto, aby se postaral o rodinu. Zkrátka a dobře věří, že musí trávit hodně času v práci, aby se měla jeho rodina dobře. Ve výsledku není šťastný ani on, ani rodina.

Tenhle limit naší mysli má mnoho variant – zkuste se zamyslet, co děláte „pro někoho“. Vnímáte to jako oběť? Nemusí to tak být. Mě osobně trvalo dlouho, než jsem pochopil, že musím dát nejprve do pořádku sebe a až poté můžu být opravdovým přínosem pro ostatní.

7. Já jsem prostě takový

Přehnaná potřeba „být prostě já“ není vaší omluvenkou za chování, které není užitečné ani konstruktivní.

To jsem prostě já. Jiný už nebudu. Podobné věty nám vykreslují obrázek tohoto nesmírně svazujícího limitu. Setkávám se s řadou lidí, kteří věří, že jsou „nějací“ a že je to pevně dáno. S oblibou jim pomáhám se tohoto limitu zbavit.

Představte si ženu, která křičí na své podřízené pokaždé, když najde „chybu“. Není spokojená s náladou v týmu a ví, že na tom má svůj podíl. Představte si muže, který odkládá výzvy a cítí se zavalen prací. Nebo ředitele, který nedává zpětnou vazbu svému týmu, protože chce být se všemi zadobře. Není spokojený, ale neřekne to. 

Tito všichni jakoby řekli: „No jo, ale já už jsem prostě takový.“ Nenechte se tímto přesvědčením ukonejšit. To, že jste něco tisíckrát udělali ve svůj neprospěch, neznamená, že to nelze udělat jinak. Jedinou jistotou v životě je změna. A ta je možná i u vás. 

8. Mí přátelé mě nechápou

Když jsem začínal s podnikáním, můj kamarád mě nazval sprostým slovem. K tomu přidal hromadu důvodů, proč to nikdy nebude fungovat. Završil to slovy  „s takovou zůstaneš sám, bez přátel“. Docela síla, co? Mít podporující přátele je důležité.

Já jsem na to tehdy reagoval tím, že jsem se s ním přestal vídat. Můj okruh přátel se značně proměnil. Protříbil se. Dnes vůbec nelituji, že jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Přesto se setkávám s lidmi, kteří se nechají silou okolí a „přátel“ semlít. Vězí v tom totiž limitující přesvědčení.

My všichni máme tendenci věřit na vztahy na celý život. Velice snadno se z dobře míněné snahy pečovat o vztahy stane past. Past, ve které děláte to, co je standardem mezi vašimi přáteli. Nikoliv to, co byste opravdu chtěli.

9. Musím to vědět

Poznal jsem jen málo lidí, kteří tomuto limitujícímu přesvědčení unikli. Já sám jsem byl ukázkovým příkladem v dobách, kdy jsem začínal na manažerské pozici. Jak se tohle přesvědčení projevuje? Tím, že vždy známe odpověď. Tím, že se cítíme hloupě, když ji neznáme. Tím, že věříme, že jen pokud věci známe a víme, jsme dostatečně kvalifikovaní.

Dnes se při vzpomínce na toto chování svého bývalého já usmívám. A přesto ho někdy vidím v příbězích mých hráčů. Když vidím, jak je frustruje, že nevědí. A co víc, že to mají přiznat nahlas.

Možná máte pocit, že se vás tohle nemůže týkat. Vážně? Náš školní systém, který nás už od malička formuje k tomu, abychom věřili na jedinou správnou odpověď (vím x nevím), nejspíš neušetřil ani vás. A víte co je skvělé? Tento limit lze najít a zbavit se ho. Tehdy objevíte svůj pravý potenciál.

10. Peníze jsou špatné

A bohatí lidé zloději. I já jsem doma jako malý slýchával, že politici kradou. A že ti opravdu ale hodně bohatí lidé jsou beztak mafiáni. Ruka ruku myje. Vybaven tímto přesvědčením jsem věřil, že jediný způsob, jak být šťastný, je být dříč ve střední třídě. Hypotéka, dítě, Chorvatsko a vůbec.

Popravdě řečeno mě děsí, jak mnoho lidí má spíše negativní vztah k penězům. Už od malička mají v hlavě pevně posazené, jak je to správně a jak ne. Kolik peněz je ještě morální vydělávat a kde už jste jednou nohou na šibenici.

Je mi z toho smutno. Peníze jsou totiž neutrální. Je na vás, jak je využijete. Když jich máte hodně, dokážete pomáhat ostatním. Když jich máte málo, můžete se dostat do situace, kdy sami potřebujete pomoci. Co z toho byste radši? A čemu věříte o penězích?

Tímto výčtem uzavíráme hitparádu nejčastějších limitů, které nám podsouvá naše mysl. Možná jste se v některém našli. Možná ne. Zbývá jediná otázka. Jak by vypadal váš život bez limitů?