5 slepých míst manažerských konverzací
Jasně se s týmem na něčem domluvíte a potom zjistíte, že výsledek je jiný, než jste očekávali? Za mnohá nedorozumění v konverzacích mohou slepá místa v naší mysli. V tomto článku najdete 5 nejčastějších slepých míst, které činí konverzace neefektivními.
Způsob, jakým se svým týmem komunikujete, do značné míry ovlivňuje jeho schopnost dosahovat výsledků. Ve své praxi se nejčastěji setkávám s pěti slepými místy v myslích manažerů, která mají destruktivní vliv na týmové výsledky.
1. Předpokládáte, že všichni myslí stejně jako vy
Zakládat své myšlení a jednání na předpokladech je přirozené. Mozku to totiž umožňuje jednodušší fungování. Jako šéfové často předpokládáme, že naši lidé vidí to, co vidíme my, že cítí to, co cítíme my a tím pádem přemýšlí stejně jako my.
Když se však držíme pouze svého úhlu pohledu, nemůžeme se spojit s perspektivou ostatních lidí. Nedostatečné spojení s ostatními umí náš mozek rozpoznat, a když tato situace nastane, spustí silnou potřebu přesvědčit ostatní o tom, že máme pravdu.
“Mít pravdu” v nás vyvolává silnou závislost. Bez nadsázky. Když máme pravdu, zvýší se v našem mozku produkce dopaminu, který způsobuje příjemný pocit.
Vítězství v debatě nám tak přináší dobrý pocit a my si ani nevšimneme toho, že ostatní se moc příjemně necítí.
Jak moc se v diskuzi zajímáte o to, jak téma vnímá váš člen týmu?
2. Nevidíte, jak emoce mění vnímání reality
Jak vnímáte lidi kolem sebe, když máte strach, vztek, nebo když ostatním nedůvěřujete?
Strach, vztek i nedůvěra výrazně ovlivňují způsob jak vidíme a interpretujeme realitu. To má poté vliv na naše konverzace. Konverzace spouštějí v mozku chemickou reakci, které nelze zabránit.
Když se mozek dostane do stresu, vyplaví se stresový hormon kortizol. To nám uzavře přístup k části mozku, která má na starost empatii a rozhodování ve složitých situacích. Cítíme se v ohrožení, začneme se bránit a často si ani neuvědomujeme, že se to děje.
Když zažíváme strach nebo vztek, buďme obezřetní. Nemusíme si všimnout, jak působíme na ostatní. Jaký efekt má naše jednání pod vlivem emocí? Zeptejte se členů vašeho týmu.
3. Vztek blokuje empatii
Vidět svět očima druhých nám umožňují tzv. zrcadlové neurony. Díky nim dokážeme vnímat, jak se ostatní cítí, jak přemýšlí a na co se zaměřují.
Emoce, jako strach či vztek, nám ale schopnost empatie blokují. Ve vypjatých situacích je proto lepší jít na procházku, než jednat s týmem a způsobit tak komunikační domino efekt.
Řešením může být zaposlouchat se do toho, co vám člen týmu říká, vypnout hodnocení a touhu mít pravdu. Dovolte si skutečné spojení, čímž aktivujete zrcadlové neurony. Vaše konverzace se tak dostanou na novou úroveň.
4. Pamatuju si, takže vím
Předpoklad, že si pamatujeme, co ostatní řekli, je příčinou většiny nedorozumění. Ve skutečnosti si totiž pamatujeme jen to, co si myslíme, že ostatní řekli. A to je podstatný rozdíl.
Výzkum potvrdil, že během konverzací naše vědomí každých 12-18 vteřin “vypne” , abychom mohli zpracovat to, co bylo řečeno.
Náš vnitřní dialog je silnější, než to, co říká druhý člověk. Co jsme si z rozhovoru zapamatovali, je tedy ovlivněno tím, co jsme při něm cítili.
Vzpomeňte si na to, až budete někdy přesvědčeni o tom, že víte, co někdo řekl.
5. Poslouchám, takže vím, co si myslíš
Poslední slepé místo reprezentuje předpoklad, že význam řečeného je na straně řečníka. Fakticky je však význam vždy na straně posluchače.
Když na někoho mluvíme, nemůžeme předpokládat, že nám druhá strana rozumí. Když si začnete během rozhovoru zajímat o to, jak vás druhá strana pochopila – dojdete k zajímavým zjištěním. Ve velkém procentu případů chápeme věci rozdílně. A to i přesto, že nás ostatní dobře slyšeli.
Při komunikaci s týmem je tedy důležité si s kolegy potvrdit, jak se zpráva přenesla a jestli mají obě strany stejný pohled a sdílený význam.
