5 manažerských chyb, které ničí tým

Najít týmového ducha a synergii může být těžké. Vyladit tým, aby získával jednu metu za druhou ještě těžší. Zvláště, pokud děláte některou z následujících chyb.

Dlouhých deset let jsem vedl prodejní týmy v rámci nadnárodní společnosti. Dnes pomáhám podnikatelům a manažerům dosahovat lepších výsledků s jejich týmy jako profesionální kouč. Všímám si stále více jemných rozdílů, které mají na tým obrovský dopad. Jako leader můžete tým povznést na 150 % výkonu. Nebo jej srazit na kolena.

Připravil jsem pro vás přehled těch nejdrtivějších chyb, se kterými jsem se za svou kariéru setkal. Některé z nich jsem udělal, jiné jsem pozoroval u kolegů. Ještě další u mých klientů. Pokud se v některé z nich najdete vy, jásejte. Objevit nepřítele je první krok k lepším výsledkům.

1. Nulový zájem

Delegování je základním nástrojem manažera. Zvláště na náročných pozicích je nemožné, abyste všechno dělali sami. Skvělou cestou je najít schopné podřízené, kterým můžete úkol zadat. Oni porostou a firma se posouvá. I zde ale může nastat kámen úrazu.

Osobně jsem zažil několik manažerů, kteří delegovali všechno, co jim přišlo pod ruku. Rozdali úkoly, nastavili očekávaný výsledek a ten posléze vyžadovali. To je v pořádku. To, co chybělo, byl „zájem v mezičase“. Jaké jsou schopnosti a dovednosti týmu? Jakou cestu zvolili podřízení? Rozumí tomu, proč danou věc udělat? Jak se jim úkol daří?

Pokud chybí zájem, snadno se dostanete do fáze, kdy zadáte úkol a pak už jen hodnotíte: dobře x špatně. V týmu se vytrácí důvěra vůči vaší osobě a chuť zapojovat se nad rámec. Váš respekt u podřízených končí s jejich pracovní dobou a stejně tak je tomu s jejich nasazením. Takovýto styl vedení se promítá rovněž do fluktuace těch nejlepších, čímž se situace ještě zhoršuje.

2. „Vždy mám pravdu“

Osobně jsem zažil takového šéfa. Jednou mě zpražil za pětiminutové zpoždění na schůzku – jen proto, aby o dva dny později přišel o hodinu později on sám. Bez omluvy, bez komentáře. Často také pozoruji u manažerů, že obhajují chybné rozhodnutí jen proto, aby neztratili tvář.

Tuto tendenci má v podvědomí mnoho lidí. Koneckonců, už ve škole se učíte vědět správnou odpověď a dělat věci správně. Přiznat chybu je špatně a dostanete za to špatnou známku. Spolu s vyšší pozicí se tato tendence může posílit. Stojí za tím snaha neztratit tvář před podřízenými.

Zkušenost mě naučila, že přiznat chybu je ukázkou síly, nikoliv slabosti. Dopad na vztahy v týmu a respekt u vašich podřízených je neuvěřitelný. Lidé mnohem raději pomohou „uvěřitelnému“ lídrovi, který je zdravě sebekritický, než nadlidskému všeználkovi, který chyby prostě nedělá.

3. „Vidím a řeším problémy“

Tento nešvar se v určité části kariéry nevyhnul ani mě. Možná to máte podobně. Víte, kam se chcete se svým týmem dostat. Víte, co pro to udělat. Pokud přijde něco nečekaného, vyřešíte to. Pokud si někdo s něčím neví rady, vyřešíte to. V jisté chvíli už ale jenom řešíte jeden problém za druhým.

Pokud se z vás stane profesionální řešitel problémů, na váš tým to bude mít dva dopady. V první řadě se zastaví růst vašich podřízených. Jelikož řešíte jejich problémy, zvyknou si, že je tady vždy vyšší instance, která je spasí. Vy. Ještě se divíte, proč nemůžete na dovolenou?

Za druhé začnete být jako osoba spojováni s problémy. Spíše než lídr, kterého ostatní chtějí následovat, budete „ten, co řeší problémy.“ A co je nejhorší, začnete je vidět i tam, kde nejsou. Samozřejmě, že se nám všem staví do cesty překážky a výzvy. Existuje lepší cesta, jak vést tým, než se stát řešitelem problémů? Zcela jistě, ale skrze vaši touhu všechny problémy řešit ta cesta nevede.

4. Hlavně být se všemi „zadobře“

Zažil jsem majitele firmy, který chtěl být se všemi zadobře. Velmi milý člověk, který měl vždy na srdci dobro ostatních – klientů, týmu, podřízených. Podobně jako moje kolegyně z oné nadnárodní společnosti, pro kterou jsem pracoval. Ani ona, ani zmíněný majitel firmy neměli u svého týmu respekt a výsledky pokluhávaly. Proč?

Představte si situaci, kdy tato kolegyně přišla na prodejnu svému týmu oznámit špatné zprávy – rozhodnutí top managementu. Oznámila to slovy: „Mně se to taky nelíbí, ale nic s tím nemůžu dělat…“ Podobně jako onen majitel. Ten pro změnu toleroval svého zákazníka, který mu dlužil milion korun. Nedokázal jej odstřihnout, protože „mu přece dělal průběžně kšefty“.

Ne vždy budete poslem dobrých zpráv. Ne s každým můžete být zadobře. Pokud ale chcete mít respekt svého týmu, musíte být jednoznační. Slabého vůdce nikdo následovat nebude. A jak vás mohou podřízení respektovat, když je vaše komunikace ovlivněna vaší touhou být s každým za dobře? Jaký dopad mají ústupky a vaše přehnaná tolerance vůči tomu, co tolerováno být nemá?

5. Nedostatek kreativity

Dnešní doba se vyvíjí rychleji, než jsme byli zvyklí. To, co platilo včera, dnes už neplatí. Tento trend si žádá otevřenou mysl a ochotu naslouchat. S oblibou jsem jednou za čtvrt roku svolal všechny členy týmu a dal prostor otevřené diskuzi.

Padaly nápady šílené, dobré i ty skvělé. Vyslechl jsem všechny a společně jsme vybrali ty, které nejvíc odpovídaly záměru celého týmu. Ne vždy se s tímto přístupem setkávám v jiných firmách. Není výjimkou, že lídři a management společnosti se drží zajetých kolejí jako dítě máminy sukně.

To často vede k tlaku na „větší výkon v nefunkčním systému“  – což může být u týmu zdrojem frustrace a ještě horších výsledků. Je to jako zkoušet rozjet trabant na 200 km/h. Ze zkušenosti vím, že i ten nejposlednější člen týmu může přijít se skvělým nápadem. Uveďte ho do praxe a můžete mít z trabantu třeba Porsche.

Zaujaly vás tyto chyby? Našli jste se v některé. Nejtěžší bývá si přiznat, že se to může týkat i vás. Pokud tohle zvládnete, lepší cesta vpřed se objeví co nevidět. Chcete se ve vedení týmu posunout? Přihlaste se na náš výcvik koučů.