Nepracuj, hraj naplno

Všichni v sobě máme zakořeněnou industriální dobu, která trvá už více než 100 let. Postoj „nejdřív práce, potom zábava“, je tedy naproso běžný. Neexistuje ale lepší cesta? Nemohla by být zábava součástí práce?   

Industriální doba vs. inspirace

Díky industriální době jsme vedeni k tomu, že je třeba pracovat tvrdě a tak, abychom nikdy neudělali žádnou chybu. Chyba je vnímána jako selhání a selhání je katastrofou. Jsme tedy naučeni vyhýbat se chybám. Co kdybychom se ale na chyby dívali jinak?

Existuje jiný přístup?

Odpoutejme se od starého pohledu na chyby. Mějme svobodu učit se, dělat to, co opravdu chceme, a také svobodu dělat chyby. Vždyť chybovat je lidské. Velmi často jsme tak svázání tím, abychom neudělali něco špatně, že ve výsledku neuděláme nic a nikam se neposouváme. Dnešní doba nám nabízí tolik možností, ale jen kvůli nesprávnému přístupu se o ně ochuzujeme. Co třeba začít k novým možnostem přistupovat jako k experimentu, kterým získáme zpětnou vazbu, a díky ní můžeme udělat změnu k lepšímu životu?

Mentalita pracovníka nebo raději mentalita hráče?

Velmi často máme „pracovníka“ ve své hlavě. Pracovník se snaží vyhnout chybám, protože pro něj představují selhání, a to selhání nejen v rovině pracovní, ale i osobní. Co kdybychom pracovníka vyměnili za hráče? Jak by to poté vypadalo? Hráč chybami neprohrává, hráč se chybami učí. 

Abychom mohli začít plně využívat svůj potenciál a rozvíjet se, je třeba stát se hráči. Hráč hraje svoji hru, protože v ní vidí svůj smysl. Není to pro něj jen prací, kde udělá jen to nejnutnější a tím to končí. Hráč si svou hru užívá, hledá nové příležitosti, využívá své silné stránky. Hráč naplňuje svůj smysl a naplňuje svou vizi. Jde na svojí cestě za vysněným vítězstvím v jeho vlastní hře. Čas od času udělá chybu. Chybami ale neprohrává, chybami se učí a posouvá dál.